Odhlásit, nebo prodat s registrací?

Registrace není administrativní detail, ale spojnice mezi vaším jménem a vozem. Visí na ní současně tři věci: povinné ručení, daň, respektive kantonální poplatek, a přiřazení každého přestupku zachyceného podle registrační značky. Všechny tři běží dál, dokud registrace neskončí — ne dokud není podepsána kupní smlouva.

V tom je jádro celé otázky. Kdo prodává s registrací, předává pojízdný vůz a na čas si ponechává riziko, které nemůže řídit. Kdo prodává odhlášený, riziko odevzdá ihned a prodává za to něco, co zájemce nemůže vyzkoušet na zkušební jízdě ani jen tak odvézt.

Registrační značky samy k vozu nepatří, i když jsou na něm přišroubované. Ve Švýcarsku jsou Kontrollschilder (registrační značky) přiděleny držiteli, ne autu; v Německu se značka při odhlášení odrazítkuje a tím ztrácí platnost. V obou případech je chybou je prostě předat spolu s vozem a spoléhat na to, že se kupující postará.

V Německu vůz odhlásíte na registračním úřadě (Zulassungsbehörde). Značky se odrazítkují, do osvědčení o registraci, části I (Zulassungsbescheinigung Teil I), se provede záznam a od tohoto okamžiku končí daňová i pojistná povinnost. Úřad vyřazení z provozu hlásí dál; pojišťovnu zpravidla nemusíte informovat sami, přesto je lepší to udělat.

Ve Švýcarsku vrátíte registrační značky kantonálnímu úřadu silničního provozu (Strassenverkehrsamt), nebo je tam uložíte, chcete-li je ponechat pro další vůz. Vrácením končí pojistné krytí a kantonální poplatek (Verkehrsabgabe) se vyúčtuje poměrně. Fahrzeugausweis (švýcarský technický průkaz) jde s vozem; už k jízdě neopravňuje, ale zůstává dokladem, který kupující potřebuje k opětovnému uvedení do provozu.

Cenou za tuto cestu je zkušební jízda. Zájemce, který nesmí jet, buď nekoupí vůbec, nebo mnohem opatrněji — a u vozu ve střední cenové kategorii je to dražší než jakékoli ručení, které ušetříte. Prodej odhlášeného vozu proto dává smysl hlavně tam, kde se stejně nejezdí: u vozu pro kutily, u havarovaného vozu, u vozu bez platné technické kontroly.

Pro přepravu vozu bez registrace existuje v obou zemích řešení a kupující by ho měl zajistit před předáním, ne po něm. Kdo odjede bez registrace a bez pojistného krytí, nejede jen v rozporu s předpisy, ale bez povinného ručení — a když se při tom něco stane, jde o případ, který daleko přesahuje hodnotu vozu.

Kdo to zajišťuje, patří do smlouvy. Obvyklé a rozumné je, že se o to postará kupující a nese náklady — koneckonců rozhoduje, kam vůz pojede. Před termínem byste si ale měli nechat říct, kterou cestu zvolil, protože kupující bez plánu se nakonec stejně zeptá, jestli by nemohl rychle odjet s vašimi značkami.

Registrovaný vůz lze předvést, vyzkoušet na zkušební jízdě a odvézt týž den. To osloví výrazně víc zájemců a ušetří vám rozhovory, v nichž se cena snižuje kvůli chybějící zkušební jízdě. U udržovaného vozu s platnou technickou kontrolou je to běžná cesta.

Rozdíl nastává až potom. Jakmile kupující odjede, všechno stojí na tom, že vůz skutečně přeregistruje — a rychle. Pokud to neudělá, pojistné i poplatek běží dál na vás a každá pokuta, každé parkovné a každý požadavek na mýtné přistane nejdřív ve vaší schránce.

Proto není přeregistrace přání, ale smluvní povinnost. Napište do smlouvy, dokdy má kupující vůz přeregistrovat, a nechte si poslat kopii jeho dokladu totožnosti a nové registrace. Kupující, který to odmítne, buď nemá v úmyslu přeregistrovat, nebo se nejmenuje tak, jak říká.

V Německu se tento prostředek jmenuje Veräusserungsanzeige (oznámení o prodeji vozidla). Písemně oznámíte registračnímu úřadu, komu a kdy jste prodali, s jménem, adresou a údaji o vozidle, a přiložíte kopii kupní smlouvy. Úřad pak může nabyvatele přímo oslovit a vaše jméno už není v řízení jediné.

Ve Švýcarsku vede rovnocenná cesta přes značky. Dokud značky běží na vás, spojení trvá — oznámení úřadu silničního provozu to nenahradí. Kdo prodává s registrací, proto zpravidla při předání vrací značky a nechává kupujícího vůz zaregistrovat na jeho vlastní značky.

V obou zemích je třeba informovat pojišťovnu, a to v den předání, ne v týdnu poté. Pojistka, která běží na prodaný vůz, nestojí jen pojistné; při škodě vytváří situaci, v níž nikdo neví, kdo za co ručí.

Bez ohledu na zvolenou cestu rozhoduje smlouva o tom, zda je předání čistě zdokumentováno. Následující údaje zaberou pět minut a jsou právě ty, které ve sporu chybějí.

Jedna věta je přitom cennější než všechny ostatní dohromady: čas. Pokuty, požadavky na mýtné a parkovné se evidují na den přesně a bez času ve smlouvě nelze požadavek z dne předání přiřadit. Právě v tento den ale kupující najede první kilometry.

Za prvé: má vůz platnou technickou kontrolu a jezdí bez závad? Pokud ano, téměř všechno mluví pro prodej s registrací, protože zkušební jízda tu tvoří cenu. Pokud ne, odhlášením málo ztratíte a získáte klid.

Za druhé: jak daleko bydlí kupující? Kupující z regionu přeregistruje; ten, kdo přijede z daleka a chce se ještě týž večer vracet, potřebuje pojízdný, pojištěný vůz — a vy potřebujete mít otázku značek vyřešenou předem, ne na parkovišti.

Za třetí: jak dlouho snesete otevřené riziko? Kdo prodává do zahraničí, obchodníkovi bez sídla v zemi, nebo předává vůz, který zjevně ještě ujede mnoho kilometrů, je na tom s odhlášením lépe. Ztracené poptávky jsou cena za věc, která je poté uzavřená.

Nejdražší chybou není špatné rozhodnutí, ale poloviční: vůz předaný registrovaný, značky odevzdané spolu s ním, smlouva bez času, kupující zapsaný jen s křestním jménem a číslem mobilu. Tato kombinace se vyskytuje častěji, než by se čekalo, a pravidelně končí pokutami z jiné země.

Protiopatření nestojí nic. Vyfotit doklad totožnosti, vyplnit smlouvu úplně, zaznamenat předání s časem, otázku značek vyřešit předem a pojišťovnu informovat týž den. Potom je skoro jedno, kterou ze dvou cest jste zvolili.