Crit'Air: emisní nálepka pro Francii

Nálepka se úředně jmenuje „certificat qualité de l'air“, osvědčení o kvalitě ovzduší. Zařazuje vozidlo do jedné ze šesti tříd, od 0 do 5, každá má vlastní barvu. Čím menší číslice, tím čistší vozidlo je. Velmi stará vozidla vypadávají úplně: nedostanou nálepku a jsou považována za nezařazená, což v praxi znamená, že všude, kde platí omezení, zůstanou venku jako první.

Na nálepce je vedle třídy uvedena registrační značka vozidla. Patří tak právě k tomuto autu s touto značkou. Je-li nalepena na jiném autě, nebo nese-li auto mezitím jinou značku, nic nedokládá. Umísťuje se vpředu na čelní sklo tak, aby byla zvenčí čitelná; nálepka ve schránce v palubní desce se nepočítá.

Nálepka není ani mýtné, ani daň. Je to označení, na jehož základě města a úřady určují, která vozidla smějí kdy do určité oblasti. Jak se kontroluje — policií a místními pořádkovými složkami při zastavení nebo parkování, nebo automaticky —, je od místa k místu různé a mění se. Počítejte s tím, že se kontroluje, a ne s tím, že se to nestane právě vám.

Třídu určují tři údaje: druh vozidla, tedy osobní automobil, dodávka, motocykl nebo těžké vozidlo, druh pohonu a emisní norma Euro, podle které bylo vozidlo schváleno. Chybí-li norma v dokladech, nastupuje na její místo datum první registrace, protože z něj lze odvodit, jaká norma byla k tomu datu přinejmenším požadována.

Pro osobní automobily z toho vyplývá odstupňování, které se dá zapamatovat:

Diesel při stejné normě skončí o třídu níž než benzinový motor; diesel Euro 6 sdílí třídu 2 s benzinovým motorem Euro 4. A hybrid bez zástrčky se zařazuje podle paliva a normy jako každý jiný spalovací motor; třídu 1 jen kvůli pohonu dostane pouze plug-in hybrid.

Oficiální místo nabízí kalkulačku, která z druhu vozidla, pohonu a normy nebo první registrace určí třídu. Kdo si auto teprve chce koupit a později s ním chce jet do Francie, ověří si tak před koupí, kam spadne — rozdíl, který se v každodenním provozu projeví silněji než v ceně.

Francie váže k nálepce dva druhy omezení. První jsou trvalé nízkoemisní zóny, „zones à faibles émissions“, zkráceně ZFE, které zřizují aglomerace; nejznámější leží ve Velké Paříži a v Lyonu. V takové zóně nesmějí vozidla určitých tříd v určitých časech jezdit. Které třídy jsou vyloučeny, jak daleko zóna sahá a zda platí zákaz nepřetržitě, nebo jen v pracovní dny, určuje každá zóna sama.

Druhým druhem jsou omezení při vysokém znečištění ovzduší. Je-li v oblasti zjištěna epizoda znečištění, může prefektura po dobu jejího trvání nařídit „circulation différenciée“: Pak smějí jezdit jen vozidla určitých tříd, a to i tam, kde žádná trvalá zóna není. Taková nařízení se oznamují krátkodobě, často den předem, a zasáhnou právě cestující, kteří o tom nevědí.

Zóny jsou ve Francii politicky sporné. Parlament odhlasoval jejich zrušení, Ústavní rada tuto část zákona z formálních důvodů zrušila a zóny dál existují. Že by diskuse tím skončila, sotva kdo věří. Pro vás z toho plyne jednoduché pravidlo: Nespoléhejte se na novinový článek ani na to, co platilo před rokem, ale před jízdou se podívejte na stránky města nebo metropole, jejímž územím projíždíte.

U vjezdu je zóna označena dopravní značkou s dodatkovými tabulkami k dotčeným třídám a časům. Navigace zóny spolehlivě nezná a u značky je na otočení většinou pozdě.

Nálepku vydává jediné místo: web francouzské vlády pro „certificat qualité de l'air“, který provozuje na pověření ministerstva životního prostředí. Jeho adresa končí na „.gouv.fr“. Tam objednáte online, i ze zahraničí, a nálepka přijde poštou. Cena je nízká.

Kdo hledá „objednat Crit'Air“, najde často nejdřív jiné stránky. Vypadají úředně, žádají násobek ceny a žádost v nejlepším případě jen předají dál; v nejhorším nikdy nic nedorazí a vaše doklady k vozidlu leží u neznámého. Není důvod platit prostředníka: Oficiální formulář je krátký.

K objednání potřebujete registrační značku, zemi registrace a soubor s dokladem o registraci vozidla (technickým průkazem), z něhož vyplývají údaje o vozidle. Dbejte na to, aby byl čitelný a ukazoval stranu s technickými údaji. Nečitelná kopie zdrží vyřízení a právě tento čas vám pak před odjezdem chybí.

Protože nálepka přichází poštou, je skutečným tématem plánování. Cesta do zahraničí trvá déle než uvnitř Francie a kdo objedná v týdnu před odjezdem, vyrazí možná bez ní. Nepočítejte s tím, že potvrzení objednávky nahradí nálepku na skle, ale objednejte tak brzy, aby byla před odjezdem nalepená.

Omezení platí pro všechna vozidla, ať jsou registrována kdekoli. Zahraniční značka od nálepky neosvobozuje a emisní nálepka z jiné země se neuznává: Německá zelená nálepka francouzskému kontrolorovi nic neřekne a naopak Crit'Air v německých nízkoemisních zónách neplatí.

Nejčastější past je v dokladech. Mnohé zahraniční doklady o registraci uvádějí normu Euro ne v čitelné podobě, ale jako kód, nebo vůbec. Na jednotném evropském osvědčení o registraci vozidla (technickém průkazu) je pro ni určeno pole V.9, ale zda je vyplněno, závisí na zemi a stáří dokladu. Chybí-li norma, zařazuje se podle data první registrace — a to může dát horší třídu, než si auto zaslouží, například u vozidel, která normu splňovala dřív, než se stala povinnou.

Spolehlivě stojí norma v COC listu (evropském osvědčení o shodě). Mějte ho připravený a zjistěte při vyplňování, zda formulář takový doplňující doklad umožňuje. Neodpovídá-li třída na dodané nálepce tomu, co doklady dávají, obraťte se na vydávající místo dřív, než s nesprávnou třídou vjedete do zóny.

Týká se to nejen osobních aut. Motocykly, obytné vozy a dodávky nálepku rovněž potřebují a zařazují se podle vlastních tabulek.

Ve Francii zůstává registrační značka u vozidla, i když změní majitele. Nálepka na skle ojetého vozu proto k němu patří, dokud jezdí s touto značkou. Jede-li ale auto domů s jinou značkou, například převozní nebo vývozní, nálepka už nic nedokládá: Stojí na ní značka, která už na autě nevisí.

Objednat novou nálepku na značku, která vznikne až v den převzetí, kvůli poště prakticky nikdy nestihnete včas. Čisté řešení proto není nálepka, ale trasa: Leží-li místo převzetí v zóně, domluvte s prodávajícím předání mimo ni a naplánujte cestu domů po trasách, které žádnou zónu nezasahují. Den předem zkontrolujte, zda není v regionu ohlášena epizoda znečištění.

Před koupí se vyplatí znát třídu, i když auto ve Francii nezůstane. Nechte si poslat fotku osvědčení o registraci (carte grise) a najděte v něm pole V.9 — ve francouzských dokladech bývá zpravidla vyplněné. Tak víte, co kupujete, a máte údaj po ruce, když později objednáte nálepku na vlastní značku.

Je-li auto zaregistrováno u vás doma, platí pro každou další jízdu do francouzské zóny totéž co pro každé zahraniční vozidlo. Nálepka se vystaví na novou značku a stará z čelního skla pryč — při kontrole dělá jen zmatek.