Tažení přívěsu elektromobilem

Tažná hmotnost není vlastností tažného zařízení, ale povolením výrobce, které je zapsáno v dokladech vozidla. Bez zápisu žádná tažná hmotnost neexistuje, i když je tažné zařízení namontováno a viditelně drží. To je první a nejčastější omyl u elektromobilů, protože řada raných modelů byla dodána bez jakéhokoli povolení.

Důvody leží v konstrukci. Baterie je v podlaze a přibližuje vozidlo k povolenému zatížení nápravy, ještě než přibude svislé zatížení. Za zadní nápravou je struktura, která má při nárazu zezadu chránit baterii a nesmí se libovolně provrtávat. A pohon musí vydržet trvalé zatížení, které se v jízdním cyklu typové zkoušky nevyskytuje — motor a výkonová elektronika se při tažení zahřívají po dlouhou dobu, ne krátce.

Kdo kupuje ojetý elektromobil k tažení, proto nejdřív zkontroluje doklady a teprve potom vozidlo. Dodatečně namontované tažné zařízení na vozidle bez povolení není výhodná koupě, ale vada — a v případě pochybností je vadou i z hlediska pojistného práva.

Stačí čtyři pojmy. Povolená tažná hmotnost, rozlišená na brzděné a nebrzděné přívěsy, říká, jak těžký smí přívěs být. Svislé zatížení říká, kolik hmotnosti smí působit svisle na tažnou kouli. Povolená hmotnost jízdní soupravy omezuje součet naloženého vozidla a naloženého přívěsu — a často je to právě tato hranice, která se dosáhne jako první.

Čtvrtým pojmem je hodnota D, která ostatní propojuje. Popisuje sílu působící mezi vozidlem a přívěsem a vypočítává se z obou hmotností: D je gravitační zrychlení krát součin obou hmotností, dělený jejich součtem. Tažné zařízení, kulová tyč a vozidlo mají každé svou povolenou hodnotu D; platí nejmenší z těchto tří údajů.

Počítat se vyplatí, protože kombinace je často omezena jinak, než se čeká. Vozidlo s vysokou tažnou hmotností může být kvůli povolené hmotnosti jízdní soupravy v praxi odkázáno na malé zatížení samotného vozidla. U těžkého elektromobilu se čtyřmi osobami a zavazadly je to běžný případ, nikoli výjimka.

Dějí se dvě věci současně. Hmotnost roste, což zvyšuje valivý odpor i práci při zrychlování — obojí přibližně úměrně. A roste čelní plocha, pokud je přívěs vyšší než záď tažného vozidla, což u skříňového přívěsu a tím spíš u karavanu platí. Druhý efekt převládá při cestovní rychlosti, protože aerodynamický odpor tam pohltí největší část výkonu.

K tomu přistupuje vírění v mezeře mezi vozidlem a přívěsem. Přívěs, který jede těsně za vozidlem, ruší proudění méně než přívěs s velkým odstupem a vysokou přídí; plochý, otevřený přívěs méně než uzavřená bedna. Proto neexistuje jediné číslo: stejný vůz se dvěma různými přívěsy spotřebovává velmi odlišně.

Jako řádový údaj — a výslovně jen jako takový — se u vysokého uzavřeného přívěsu na dálnici počítá přibližně s dvojnásobnou spotřebou. Pro plánování to znamená: poloviční délka etapy, dvakrát tolik zastávek. A protože rychlost působí ve třetí mocnině, není pomalejší jízda se soupravou obětí, ale nejúčinnějším opatřením vůbec.

Rychlonabíjecí místa jsou stavěná jako parkovací místa: zacouvat, zapojit kabel, čekat. Souprava sem nezapadne a couvání s přívěsem na obsazeném nabíjecím parku není řešení, ale prodloužení problému pro všechny zúčastněné.

Existují tři použitelné odpovědi. První jsou lokality s průjezdnými místy, kam souprava vjede rovně a rovně zase vyjede — přibývá jich, ale nejsou pravidlem a najdete je v mapách provozovatelů. Druhou je lokalita, která je stejně navržena pro větší vozidla. Třetí je nabíjení v cíli, kde lze přívěs před nabíjením odstavit.

Odpojení přívěsu přímo na nabíjecím místě je nejhorší varianta. Blokuje místo dvojnásob, na mnoha lokalitách je zakázáno domovním řádem a odstavený přívěs bez vozidla je na odpočívadle věc, kterou nikdo nechce nechat půl hodiny o samotě. Kdo plánuje jízdu s přívěsem, plánuje proto lokality předem, a ne za jízdy.

Těžká souprava na dlouhém sjezdu je klasický případ horkých brzd. Elektrický pohon převezme velkou část této práce a drží rychlost, aniž by bylo třeba pedálu. Pro řidiče, kteří soupravy znají, je to nejpatrnější rozdíl oproti spalovacímu motoru — víc než rozjezd do kopce, který nikdy problémem nebyl.

Omezení je stejné jako v horách: energie musí někam jít. Plná baterie nebo studené články ji nepřijmou a pak opět brzdí kotouč. Se soupravou přijde tento bod dřív, protože hmotnost je větší. Před dlouhým sjezdem s přívěsem platí pravidlo o místě v baterii dvojnásob.

Přistupuje zvláštnost, která mnohé překvapí. Většina lehkých přívěsů brzdí nájezdovou brzdou: přívěs při zpomalování tlačí na oj a tím uvádí do činnosti vlastní brzdu. Velmi měkké, rovnoměrné elektrické zpomalení tento mechanismus spouští slaběji než brzdění pedálem. Přívěs pak brzdí méně, než řidič předpokládá — důvod víc jet se soupravou s odstupem a s předvídavostí.

Třináctipólová zásuvka vede víc než světlo: trvalé plus a nabíjecí vodič napájejí u karavanu palubní baterii a lednici. Zda vozidlo tyto vodiče obsazuje a za jakých podmínek je uvolňuje, závisí na výrobci — u elektromobilů rozhoduje řídicí jednotka vozidla, zda palubní síť obslouží další spotřebič.

Důležitější je rozpoznání přívěsu. Pokud vozidlo pozná, že je přívěs připojen, změní několik věcí najednou: chování rekuperace, stabilizaci přívěsu, vypnutí parkovacích senzorů vzadu, někdy i omezení výkonu a nejvyšší rychlosti. Tažné zařízení, které bylo dodatečně namontováno bez tohoto přihlášení v softwaru vozidla, dodá světlo a nic jiného.

Při koupi ojetého vozu je to věc, kterou lze vyzkoušet: připojit přívěs nebo zkušební adaptér a sledovat, zda vozidlo přívěs ohlásí. Pokud ne, chybí buď kódování, nebo povolení — a rozdíl mezi oběma rozhoduje o tom, zda to servis vyřeší za hodinu, nebo vůbec.

Souprava je právně něco jiného než vozidlo a rozdíly jsou přesně tam, kde je nečekáte. Jaká skupina řidičského oprávnění stačí pro jakou kombinaci, se řídí povolenými celkovými hmotnostmi; jaká nejvyšší rychlost platí pro soupravy, určuje každá země sama; a zda je na přívěsu nutné nebo vůbec přípustné označení rychlosti, se rovněž liší.

K tomu přistupuje výbava. Přídavná zrcátka, reflexní vesty, zakládací klíny, náhradní osvětlení — co je třeba vézt, stojí v předpisech země, kterou se projíždí, nikoli země, v níž je vozidlo registrováno. Závazné informace podá dopravní úřad nebo automotoklub příslušné země a mění se, proto zde není žádný seznam.

A přívěs sám potřebuje vlastní doklady a podle země vlastní registrační značku s vlastní prohlídkou. Kdo si přívěs půjčuje, ujasní si před odjezdem, zda doklady na cestu stačí — to je otázka pro půjčovnu, a ne taková, kterou lze řešit na hranici.

Kdo kupuje elektromobil proto, aby s ním táhl, obrací obvyklé pořadí: nejdřív povolení, potom všechno ostatní. Vozidlo bez zápisu odpadá, bez ohledu na to, jak jinak sedí.