První týden s koupeným autem

V tomto týdnu jsou dvě věci levnější než kdykoli později. První je závada: čím kratší dobu vůz u vás stojí, tím snáze se dá doložit, že tu byla už předtím, a tím méně se diskutuje o tom, kdo ji způsobil. Druhá je opotřebitelná součástka: brzda, na kterou přijdete dřív, než s ní ujedete dva tisíce kilometrů, je prostě brzda, a ne porucha brzd.

K tomu přistupuje třetí bod, který s penězi nesouvisí. Nepřevzali jste jen auto, ale i servisní rozhodnutí cizího člověka — jaký olej používal, kterou položku odložil, na jaký zvuk si zvykl nevšímat. Tato rozhodnutí působí dál a nikde nejsou shrnutá.

Týden má proto čtyři úkoly: uvést do pořádku doklady, zjistit, co k vozu vůbec patří, změřit výchozí bod a projít podklady. Všechno dohromady zabere jeden večer a jedno sobotní dopoledne.

Postup se liší od země k zemi a uvnitř jedné země často od kantonu ke kantonu nebo od úřadu k úřadu: kdo vůz odhlašuje, kdo ho přihlašuje, v jakém pořadí, s jakými doklady a s jakým potvrzením o pojištění. Rozhodující je vždy úřad, který vozidlo zapisuje — ne to, co vám vyprávěl prodejce, a ani to, co platilo u předchozího auta.

Místo, kde to může být drahé, je mezera v krytí. Mezi okamžikem, kdy je vůz váš, a okamžikem, kdy na něj běží platné povinné ručení, nesmí být ani vteřina, během níž se pohybuje po veřejné komunikaci. Ještě před převzetím si ujasněte, jakou cestou se pojistné krytí zařizuje, a nechte si potvrdit, od kdy platí.

Potom patří všechno na jedno místo: kupní smlouva, doklady k registraci, pojistná smlouva, servisní knížka, faktury, protokoly o kontrolách. Jedna složka, fyzická, nebo jako fotky v albu v telefonu. Stojí to dvacet minut a při prodeji se to vyplatí v hotovosti — doklady, které leží při schůzce na stole, hýbou cenou; doklady, které chce člověk dodat později, ne.

Ojeté auto zřídkakdy přijde kompletní. Co chybí, není vidět, dokud se nic neděje, a zdraží se přesně ve chvíli, kdy se něco stane. Vyklidte vůz jednou úplně — podlahu kufru, boční schránky, brašnu s nářadím, odkládací schránku, přihrádky pod podlahou — a všechno vyložte na stůl.

Druhý klíč nezkontrolujete tak, že se na něj podíváte, ale tak, že jím odemknete, zamknete a nastartujete motor. U dálkového klíče k tomu patří baterie a také mechanický nouzový klíč v pouzdře. Klíč, který jen vypadá jako klíč, znamená při příští ztrátě návštěvu servisu s programováním.

Výchozí bod není prohlídka, ale momentka, se kterou budete později porovnávat. Skládá se z čísel, která zjistíte sami, a z data. Bez ní za půl roku nevíte, zda hladina oleje klesla, nebo tam stála odjakživa.

Tlak v pneumatikách se měří za studena, tedy dřív, než vůz ujel jakýkoli úsek, a porovnává se s hodnotou, která je uvedena přímo na voze — na štítku ve dveřích řidiče, ve víčku palivové nádrže nebo v odkládací schránce. Obvykle tam najdete i druhou, vyšší hodnotu pro plné zatížení. Tento údaj patří k vozu a ne do žádné příručky; každý model má svůj vlastní.

Hloubku dezénu měříte u každé pneumatiky na několika místech po šířce, výslovně i na vnitřním rameni. Právě tam se pneumatika opotřebuje nejdřív, když není správně nastavená geometrie, a právě tam to není vidět, když se díváte jen zvenčí. Zapište čtyři hodnoty, ne jednu.

Naplánujte si v prvním týdnu jízdu tak dlouhou, aby se všechno prohřálo — motor, převodovka, diferenciál, výfuk. Kolečko na nákup to nesplní. Jeďte bez rádia, s otevřeným oknem a nízkou rychlostí a každý zvuk berte jako informaci, ne jako obtíž.

Na rovné silnici na okamžik pusťte volant a sledujte, kam vůz táhne — silnice má příčný sklon, mírné tažení doprava proto ještě není automaticky nález. Výrazné tažení ano. Vibrace, která přichází při určité rychlosti a nad ní zase mizí, je nevyváženost; taková, která s rychlostí narůstá, to není.

Jednou silně zabrzděte z vyšší rychlosti na prázdné silnici s pohledem do zpětného zrcátka. Ověřujete tři věci: zda vůz zůstane v přímém směru, zda pedál pulzuje a zda se dráha pedálu k bodu záběru změní, když brzdíte dvakrát po sobě. Potom vyzkoušejte ruční brzdu ve svahu, se zařazeným rychlostním stupněm pro jistotu.

Posaďte se na jeden večer se servisní knížkou a fakturami a sestavte z nich dva seznamy. První: co se dělalo kdy a při jakém stavu tachometru. Druhý, a ten je důležitější: co se v dokumentech nevyskytuje nikdy.

Položky, které v historii typicky chybí, jsou ty, které se řídí časem a ne kilometry a kterých si nikdo nevšimne, dokud se neprovedou: brzdová kapalina, chladicí kapalina, olej v automatické převodovce, olej lamelové spojky v pohonu všech kol, olej v diferenciálu, kabinový filtr. Žádná z nich se neohlásí, dokud se neohlásí sama.

Z obou seznamů vznikne plán na dvanáct měsíců: co je jistě splatné, co je pravděpodobně splatné a co si nechat prověřit při příští návštěvě servisu, protože dokumenty mlčí. Tento plán je rozdíl mezi opravou, která zaskočí, a položkou, na kterou máte čas porovnat dvě nabídky.

Nejčastější a nejdražší chybou je pořadí: nechat opravit, zaplatit fakturu a teprve potom se ozvat prodejci. Kdo postupuje takto, odstranil důkaz, dřív než ho kdokoli viděl, a pak vyjednává o tvrzení.

Pořadí, které funguje, je jiné. Nejdřív zdokumentujte: fotky, datum, stav tachometru, popis příznaku vlastními slovy, žádný soud o příčině. Pak věc písemně a věcně oznamte prodejci s žádostí o odpověď do určitého data. Teprve poté si nechte udělat diagnózu, a to písemně, dřív než někdo cokoli demontuje.

Jaká práva máte, záleží na tom, zda prodávala soukromá osoba, nebo obchodník, v jaké zemi byla smlouva uzavřena a co ve smlouvě stojí. To není vedlejší věta, ale celá otázka — a odpovídá na ni příslušný právní řád, ne prodejce a ne příručka. Dokumentace z prvního kroku se hodí v každé z těchto variant.

Po prvním týdnu potřebuje auto málo, ale pravidelně. Jednou měsíčně tlak v pneumatikách na studeném voze a pohled kolem dokola, jednou za čtvrtletí hladinu oleje, jednou ročně poctivou inventuru brzd. Není to péče, ale účetnictví: zaznamenáváte, jak se čísla pohnula oproti výchozímu bodu.

Každá faktura putuje do téže složky, hned a ne na konci roku. Kdo prodává, prodá nakonec i tuto složku — a kupující věří hromadě faktur víc než jakékoli větě v inzerátu. Hromada nevzniká zpětně.