Nabídnout nákup s vývozem: co prodejce stanoví

Na cenu bez DPH se ptají v podstatě dvě skupiny. První jsou firmy, které daň odečítají jako daň na vstupu a potřebují proto fakturu s vyčíslenou DPH. Druhou jsou kupující, kteří vůz vyvážejí přes celní hranici, například mezi Švýcarskem nebo Lichtenštejnskem a EU, nebo z EU do jiné třetí země. Pro ně je daň z prodejní země položkou, která při dodání s vývozem může odpadnout, zatímco v cílové zemi vzniká dovozní daň.

Obojí předpokládá, že lze daň na faktuře vyčíslit. U vozů zdaněných rozdílem, resp. v režimu marže, žádná daň na faktuře není, a proto neexistuje ani cena bez DPH, kterou byste mohli uvést. Na Carvexia proto všechno závisí na jednom zaškrtnutí: cenu bez DPH a podmínky vývozu lze uvést jen u inzerátů firmy prodávající vozy s volbou „DPH odpočitatelná“.

Cenu bez DPH zadáváte sami; Carvexia ji nepočítá. Musí být nižší než cena, zobrazí se pod cenou jako údaj prodejce a při změně ceny nebo měny se vymaže — pak ji nastavíte znovu. V rámci EU se otázka u ojetých vozů soukromým zákazníkům většinou vůbec nestaví, protože daň zůstává tam, kde byla zaplacena. Tento článek se proto týká hlavně prodejů přes celní hranici.

Pro vyřízení existují dva obvyklé modely a v inzerátu si jeden z nich zvolíte. V prvním kupující platí cenu s DPH a vy mu vrátíte částku daně, jakmile k vám dorazí doklad o vývozu. Ve druhém fakturujete bez DPH a ponecháte si jistotu ve výši daně, kterou po obdržení dokladu uvolníte.

Ekonomicky vedou oba k témuž: dokud doklad nedorazí, je částka daně u vás, a když nedorazí nikdy, ponecháte si ji, protože daň pak dlužíte. Rozdíl je v podání vůči kupujícímu a ve vašem účetnictví. Model bez DPH působí na kupujícího přívětivěji, protože částka, která se vrací, je od začátku uvedena zvlášť. Vyžaduje ale, aby kupní cena a jistota byly na dokladu i na účtu čistě odděleny.

Jakou fakturu v kterém modelu vystavíte a jak vrácení zaúčtujete, vyjasníte se svým daňovým poradcem. Samotná volba je otázkou vašeho postupu: zvolte model, který váš podnik dokáže pokaždé vyřídit stejně, a držte se ho. Kupující, který srovnává dva prodejce, dbá méně na model než na to, zda je postup vysvětlen.

V inzerátu uvedete, kdo vývoz přihlásí na celním úřadě: vy jako prodejce, kupující, nebo celní deklarant. Odpověď je důležitější, než vypadá, protože z přihlášení vzniká doklad, na kterém závisí vaše osvobození od daně. Kdo přihlašuje, má celý postup v rukou — a tím i doklad.

Přihlásíte-li vývoz sami nebo pověříte celního deklaranta, doklad dorazí tam, kde ho potřebujete. Dbejte na to, aby váš podnik byl v přihlášce uveden jako vývozce, resp. odesílatel; v některých systémech na tom závisí, kdo si elektronický doklad může později vyvolat. Stojí to námahu nebo poplatek deklaranta, který buď zahrnete do ceny, nebo ho otevřeně sdělíte kupujícímu.

Přihlásí-li vývoz kupující sám, jste na něm závislí: musí přihlášku správně podat, vyjet přes hraniční přechod s celní obsluhou a poslat vám doklad. To může fungovat, ale vaše riziko tím dáváte do rukou někoho, kdo po hranici nemá důvod spěchat. Kdo smí vystupovat jako přihlašovatel, navíc upravuje celní právo země odeslání, mimo jiné podle bydliště — zeptejte se vývozního celního úřadu, než tuto variantu nabídnete.

Doklad je úřední potvrzení, že právě toto vozidlo opustilo celní území. V Německu jde o potvrzení o výstupu (Ausgangsvermerk) z elektronického vývozního řízení, ve Švýcarsku o rozhodnutí o vyměření při vývozu (Veranlagungsverfügung Ausfuhr) Spolkového úřadu pro cla a bezpečnost hranic; jiné státy mají odpovídající doklady. Jaké další podklady vyžaduje vaše daňové právo, vám sdělí daňový poradce nebo daňová správa. U vozidel často platí zvláštní pravidla: v Německu například musí mít kupující, který si vozidlo sám vyzvedne, bydliště v zahraničí a vozidlo musí být vyvezeno trvale.

Nepřijde-li potvrzení — protože kupující projel přes přechod bez celní obsluhy nebo přihláška nebyla nikdy dokončena —, existuje v EU řízení, v němž vývozní celní úřad může výstup dodatečně potvrdit na základě jiných dokladů. Je náročné a nekončí v každém případě dokladem. Bez dokladu zůstává dodání zdanitelné a daň dlužíte vy.

Lhůta v inzerátu je váš slib: do kolika dnů po obdržení dokladu vrátíte částku nebo uvolníte jistotu. Uveďte ji a dodržte ji; bez údaje se na stránce vozu zobrazí upozornění, aby si ji kupující sjednal ve smlouvě. Druhou lhůtu stanovíte ve smlouvě: do kdy musí být doklad u vás a co se stane, když nepřijde — že se jistota v takovém případě ponechá jako daň, resp. že k vrácení nedojde. Jak dlouho sami můžete na doklad čekat, než musíte daň odvést, vám řekne váš daňový poradce.

Na stránce vozu je v části s vašimi podmínkami uvedeno, které čtyři údaje patří písemně do kupní smlouvy. Kupující si tam přečtou, co by měli požadovat — nejlépe to tedy nabídnete dřív, než se zeptají. K tomu přistupují body, které chrání vás: stát, do kterého se vyváží, lhůta pro doklad, následek, když nepřijde, a povinnost kupujícího poslat vám doklad, jakmile ho má. Vzor, který použijete pro každý prodej s vývozem, ušetří diskuse v den předání.

Účet si zaslouží vlastní větu. Vrací se na účet, z něhož se platilo, nebo na takový, který je uveden ve smlouvě — ne na takový, který se dodatečně pošle e-mailem. Změněné bankovní spojení v e-mailu je jedním z nejznámějších podvodných vzorců a platba přes hranici se vrací obzvlášť těžko.

Čtyři údaje tak, jak stojí na stránce vozu:

Kupující z jiné země potřebuje pro vývoz, dovoz a registraci u sebe doklady, které můžete připravit dřív, než přijede. Otázku dokladů proto vyjasněte před termínem: chybějící COC list doobjednat u výrobce trvá a kupující, který kvůli tomu musí přijet podruhé, vyjednává cenu znovu.

Jak se vůz dostane přes hranici — na přívěsu, s vývozní nebo celní registrační značkou, spedicí —, zpravidla rozhoduje a organizuje kupující. Pro vás je důležité, aby vyjel přes přechod s celní obsluhou během jeho provozní doby, protože jinak doklad nevznikne. Řekněte to kupujícímu výslovně; mnozí myslí na dovoz a na vývoz zapomínají.

Který úřad co požaduje, se liší stát od státu; jádro je všude podobné:

Hranice vašich slibů je hranice vaší země. Závazně můžete říct, co se děje ve vašem podniku: cena, model vyřízení daně, lhůta, doklady, přihlášení. Co se děje v cílové zemi, slíbit nemůžete, a věta, která tak zní, se ve sporu čte jako slib.

V této hranici se naopak vyplatí jasně říct, co děláte. Prodejce, který svůj postup dokáže vysvětlit třemi větami — takto probíhá daň, takto se přihlašuje vývoz, takto rychle vracíme —, působí na kupujícího ze zahraničí spolehlivěji než ten s nižší cenou a vágním příslibem, že se to nějak vyřídí. Mimo tuto hranici nic neslibujete: