Zkušební jízda: co zkontrolovat a v jakém pořadí

Dvě otázky patří do telefonu, ne na parkoviště. První: Je vůz registrovaný a pojištěný a kryje pojištění jízdu mnou? U soukromého prodejce je zpravidla spolupojištěn každý řidič, který vůz řídí se svolením provozovatele, ale podmínky se liší a provozovatel by měl znát ty své. Druhá: Kdo nese škodu během jízdy a jak vysoká je spoluúčast?

U obchodníka je to vyřešené; nechá si ukázat řidičský průkaz a má pro zkušební jízdy pojistné krytí. U soukromého prodejce to vyřešené není, a právě proto je otázka předem důležitá — ne z formalismu, ale protože nevyjasněná otázka je po škodě spor, který prohrají obě strany.

A třetí předpoklad: motor musí být studený. Domluvte termín tak, aby vůz stál už několik hodin, a řekněte to. Prodejce, který „pro zahřátí už kousek popojel“, vám vzal polovinu jízdy — pak termín odložíte, místo abyste jeli.

Použitelná zkušební jízda trvá dvacet až třicet minut a obsahuje pět druhů tras, protože každá zviditelní něco jiného. Kdo ji přenechá prodejci, pojede kolečko, které zná, a to podle zkušenosti neobsahuje žádnou špatnou silnici. Prohlédněte si okolí předem na mapě a trasu určete sami, místo abyste si ji nechali určit.

Rádio zůstane vypnuté, okno pootevřené, ventilátor na nejnižším stupni. Kdo během jízdy mluví, nic neslyší; proto je užitečný doprovod, který klade otázky, zatímco řídíte. A posledních pár minut s ohřátým motorem ještě jednou pomalu projeďte, protože některé zvuky se objevují jen za tepla a jiné jen za studena.

Jeďte krokem těsnou osmičku, oběma směry, s plným natočením kol a otevřenými okny. Pravidelné klapání v rytmu kol pochází z kloubů hnacích hřídelí; sténání při natáčení ve stoje ukazuje na řízení nebo jeho posilovač. Obojí už na silnici neuslyšíte.

Potom brzda ve stoje: sešlápněte ji pevně — zůstane pedál stát? Pedál, který při stálém tlaku pomalu povoluje, je zjištění, ne pocit. Zatáhněte ruční brzdu nebo aktivujte elektrickou parkovací brzdu ve svahu a ověřte, zda drží. Zařaďte zpátečku a kousek popojeďte — zvuky při couvání mají vlastní příčiny.

Na závěr fáze obsluhujte všechno, co potřebuje elektřinu, a to každou věc zvlášť: všechna elektrická okna, zrcátka, nastavení sedadel, vyhřívání sedadel, vyhřívání zadního okna, stěrače ve všech stupních, výstražná světla, dálková světla, zadní mlhovku, vnitřní osvětlení, všechny zámky dveří dálkovým ovladačem i klíčem. Těchto pět minut najde víc drobných vad než zbytek jízdy.

V městském provozu jde o přenos síly a o všechno, co se za studena chová jinak než za tepla. U manuální převodovky: kde spojka zabírá a dají se při silném přidání plynu ve vyšším rychlostním stupni zvýšit otáčky, aniž by rychlost následovala? To je klasický test na prokluzující spojku a trvá dvě vteřiny.

U automatické převodovky záleží na chování v prvních minutách. Ráz při zařazení jízdního stupně, znatelný úder při řazení nahoru, chvilka zaváhání při rozjezdu a řazení, které je za studena tvrdé a za tepla měkké — to všechno jsou zjištění, ne zvláštnosti řady. U dvouspojkových převodovek patří lehké cukání při popojíždění v koloně k principu; úder při změně zátěže ne.

K tomu brzda při nízké rychlosti: pulsuje-li pedál, jsou kotouče nekulaté. Táhne-li vůz při brzdění na stranu, nepracuje jedna strana. A na rovném místě přepněte klimatizaci na nejchladnější stupeň, počkejte dvě minuty a rukou ucítěte vzduch — potom naopak na plný topný výkon. Obojí se musí stát rychle a zřetelně.

Silnice se záplatami, dlažbou z kočičích hlav nebo příčnými rýhami je nejdůležitější úsek jízdy, protože tam musí pracovat podvozek. Projeďte ji pomalu, s otevřeným oknem, a všímejte si druhu zvuku, ne jeho hlasitosti. Kovové klapání přes krátké vlny pochází často od spojovacích tyčí stabilizátoru a je to malá oprava; tupý úder přes jednotlivou hranu ukazuje na ložiska nebo tlumiče.

Vrzání, které přichází a odchází s kroucením karoserie, je jiná liga. Může pocházet z obložení — pak se změní, když na něj někdo zatlačí — nebo z konstrukce, a pak patří vůz na zvedák dřív, než se bude mluvit o čemkoli jiném.

Na stejném úseku ověřte, zda vůz jede přímo i s uvolněným volantem, pokud to trasa dovoluje bezpečně. Tah na stranu může být ze špatné geometrie, z nestejných pneumatik nebo z brzdového třmenu — v každém případě je to položka na vašem seznamu, ne vlastnost silnice.

Na volné silnici mimo obec dáte motoru práci: z nízkých otáček ve vysokém stupni zřetelně zrychlit, to celé dvakrát až třikrát. Při tom posloucháte kovové cinkání pod zátěží, cítíte díry v tahu a ve zpětném zrcátku sledujete, zda nejde kouř. Modrý znamená olej, černý příliš bohatou směs, bílý může být chladicí kapalina — a krátký závoj při studeném startu je u některých motorů normální.

U přeplňovaného motoru patří k věci nárůst tlaku, ne pískání, které s rostoucí zátěží sílí. U dieselu s filtrem pevných částic se může během jízdy spustit regenerace; pozná se podle zvýšených volnoběžných otáček, běžícího ventilátoru po vypnutí a pachu. To není vada — ale pokud o tom prodejce nic neví a vůz jezdil jen krátké trasy, patří filtr na seznam.

K převodovce pod zátěží: jednou plně sešlápnout plyn a počkat na podřazení. Automatická převodovka smí řadit rázně a rozhodně, ale nesmí hledat. A u manuální převodovky projeďte všechny stupně jednou v tahu, i první a zpátečku — převodovka, která v druhém stupni v tahu kvílí, při brzdění motorem nekvílí.

Na dálnici nebo rychlostní silnici jde o vibrace a o zvuky, které pod touto rychlostí nevznikají. Každou vibraci zařaďte podle dvou znaků: při jaké rychlosti se objevuje a kde ji cítíte? Chvění ve volantu v určitém rychlostním okně pochází většinou z nevyváženosti předního kola; vibrování v sedadle přichází zezadu. Zmizí-li vibrace při vyšší rychlosti zase, je to typické pro nevyváženost a netypické pro ložisko kola.

Ložisko kola se ohlásí jako rovnoměrné hučení, které s rychlostí sílí a mění se při lehkém zatáčení doleva nebo doprava — mírná zatáčka přenese zátěž na jednu stranu a právě tehdy se zvuk zesílí nebo zeslabí. Hluk větru, který přichází z jediného směru, ukazuje na dveřní těsnění nebo sklo, které po opravě nesedí správně.

Na závěr, na volném a suchém úseku, za sebou nikoho, výrazné brzdění z vyšší rychlosti a hned po něm ještě jedno. Vůz musí zůstat v přímém směru, pedál nesmí pulsovat a podruhé nesmí být bod tlaku citelně níž. Putuje-li dolů, je to důvod jízdu ukončit a nechat brzdu zkontrolovat.

Nejpoučnější část přichází, až jízda skončí. Zaparkujte, nechte motor běžet na volnoběh a obejděte vůz. Přivoňte si blízko u kapoty: sladce znamená chladicí kapalinu, štiplavě olej na horkém výfukovém potrubí, ostře spojku nebo brzdu. Podívejte se pod vůz, zda něco neodkapává, a zapamatujte si místo.

Potom opatrně otevřete kapotu — chladicí systém je pod tlakem. U vyrovnávací nádržky zajímá hladina a barva; olejový film v ní je závažné zjištění. U víčka plnicího hrdla oleje zajímá spodní strana: světle hnědá pěnivá usazenina může pocházet ze samých krátkých tras nebo z chladicí kapaliny v oleji a ten rozdíl je nejdražší otázka dne.

Nakonec nový start za tepla. Startér, který za tepla točí těžce, a oblak kouře při druhém startu dne jsou zjištění, která studený start neukáže. A ještě jednou se podívejte na přístrojovou desku: přibyla během jízdy kontrolka, která předtím nesvítila?

Během jízdy nic nepište, ale po ní hned všechno: každé zjištění s fází, v níž se objevilo, a s podmínkou — za studena nebo za tepla, pod zátěží nebo při brzdění motorem, při jaké rychlosti. Toto přiřazení je to, co servis potřebuje, a po dvou hodinách zmizí.

Z tohoto seznamu vzniknou dvě věci. Za prvé položky pro vyjednávání, ale jen ty, k nimž můžete získat cenovou nabídku na opravu — jak na to, stojí v článku o vyjednávání. Za druhé zakázka pro servis, když necháte vůz zkontrolovat: cílená otázka na zvuk, který umíte popsat, vede k nálezu rychleji než prosba „podívejte se na to celé“.