Ojetý vůz ve Španělsku: transferencia, daň, štítek

Základem je kupní smlouva (contrato de compraventa) s doklady totožnosti obou stran — DNI nebo NIE —, registrační značkou, VIN, cenou, datem a hodinou. DGT, španělský dopravní úřad, nabízí vzor, který lze použít, ale nemusí. Předává se osvědčení o registraci (permiso de circulación), technický průkaz s platnou ITV (tarjeta ITV neboli ficha técnica; ITV je španělská technická prohlídka, obdoba české STK) a zpravidla i doklad o zaplacení obecní daně z vozidel (IVTM) za běžný rok.

Přepis na kupujícího, transferencia neboli cambio de titularidad, žádá kupující na DGT ve stanovené lhůtě: s objednáním (cita previa) na Jefatura Provincial de Tráfico, podle případu elektronicky přes Sede Electrónica s digitální identifikací, nebo přes gestoría (zprostředkovatelskou kancelář). DGT za to požaduje poplatek, smlouvu a doklad, že daň z převodu byla přiznána. Poté vydá nové permiso de circulación na jméno kupujícího.

Prodávající má vlastní ochranu: může prodej DGT sám oznámit (notificación de venta), se smlouvou a údaji kupujícího. Tím je zdokumentováno, od kdy vůz už jemu nepatří, i když kupující s přepisem otálí. Jako kupující byste měli vědět, že takové oznámení existuje: prodávající, který ho podá, se na vás nespoléhá, a je to jeho dobré právo.

Při koupi od soukromé osoby se platí daň z převodu majetku, Impuesto sobre Transmisiones Patrimoniales, zkráceně ITP. Zatěžuje kupujícího a spadá do pravomoci autonomních společenství: každý region si stanoví sazbu sám, některé s vlastními pravidly pro starší vozy. Rozhodující je region, v němž má kupující bydliště.

Základem daně není jednoduše kupní cena. Španělské ministerstvo financí zveřejňuje tabulky s úředními průměrnými hodnotami pro jednotlivé modely, které se snižují podle stáří vozu; z hodnoty v tabulce a z ceny se bere ta vyšší. Levně koupený vůz se proto nezdaňuje levněji a smlouva s příliš nízkou cenou nic neušetří.

Daň se přiznává a platí u daňové správy regionu, stále častěji elektronicky; doklad o ní předkládá kupující při transferencia. Mnoho regionů nabízí kalkulačku, s níž ze značky, modelu a data první registrace zjistíte hodnotu, která se počítá — počítejte před koupí, ne po ní. Kupujete-li od obchodníka, který vyúčtovává DPH, ITP se zpravidla neplatí; zdanění pak probíhá přes něj.

DGT vydává ke každé registrační značce zprávu o vozidle (informe de vehículo), kterou si za poplatek může přes Sede Electrónica vyžádat kdokoli, i bez souhlasu držitele. Existuje v několika verzích; pro koupi je správná úplná zpráva (informe completo).

Zpráva je nástroj pro vás, ne důkaz prodávajícího. Zprávě, kterou vám pošle jako soubor, věříte jen natolik, nakolik jste si ji sami vyžádali — s registrační značkou, kterou jste viděli na voze.

Její meze jsou stejné jako u každého rejstříku: nehoda opravená bez hlášení v ní není a stavy tachometru pocházejí jen z termínů ITV. Výhrada vlastnictví je navíc zapsána v Registro de Bienes Muebles (rejstřík movitých věcí); u vozu, který byl financován, se vyplatí dotaz i tam. Ve zprávě samotné je to, co DGT v rejstříku vede a co jí bylo nahlášeno:

Jako cizinec potřebujete k transferencia identifikační číslo cizince, Número de Identidad de Extranjero, zkráceně NIE. Bez něj DGT žádost na vaše jméno nepřijme a přes NIE jde i přiznání ITP.

NIE lze získat i bez pobytu ve Španělsku; žádá se na příslušných místech policie ve Španělsku nebo přes španělský konzulát. Trvá to a v některých provinciích jsou termíny vzácné. Kdo chce ve Španělsku kupovat, žádá o číslo proto před hledáním, a ne až když najde vhodný vůz.

NIE nenahrazuje bydliště. DGT vede každé vozidlo se španělskou adresou, na kterou chodí úřední rozhodnutí a pokuty, a obec této adresy vybírá IVTM. Kdo španělskou adresu nemá a nechce vůz ve Španělsku užívat, neměl by transferencia na sebe vůbec usilovat, ale zvolit cestu přes vývoz — o tom níže.

Ve Španělsku o tom, kde smí vůz jezdit, spolurozhoduje nálepka. Uplatní se prostřednictvím nízkoemisních zón (zonas de bajas emisiones), které musí zřizovat větší obce. Které třídy smějí do které zóny, kdy a od kdy, určuje každé město samo a pravidla se postupně zpřísňují. Vůz bez štítku se proto ve městě s přísnou zónou už sotva rozumně využije, v malé obci bez zóny naopak bez omezení.

Právě to mění cenu. Kde platí přísné zóny, jsou vozy bez štítku nebo s B hůř prodejné a odpovídajícím způsobem levnější; diesel s C nebo hybrid s ECO si tam drží hodnotu lépe. Kdo kupuje ve Španělsku, počítá proto nejen s dnešním užitkem, ale i s dalším prodejem za několik let — a ptá se obce, v níž bydlí, na její harmonogram. Pro kupujícího, který vůz vyváží, ovšem štítek nehraje roli: nízkoemisní zóny v cílové zemi se řídí jejím vlastním systémem a emisní normou v dokladech, ne španělskou nálepkou.

Třídu přiděluje DGT, viditelnou jako barevnou nálepku (distintivo ambiental). Vyplývá z pohonu a emisní normy, je vedena v rejstříku a lze ji zjistit podle registrační značky na webu DGT. Stupně:

Má-li vůz Španělsko opustit, existují dvě cesty. První: necháte si ho nejdřív přepsat na sebe a poté ho odhlásíte kvůli vývozu. To předpokládá NIE, španělskou adresu a ITP a dává smysl jen tehdy, když chcete vůz nějakou dobu stejně ve Španělsku užívat.

Druhá, obvyklá cesta: prodávající po prodeji sám požádá o trvalé odhlášení z důvodu přemístění do jiné země (baja definitiva por traslado a otro país). DGT odhlášení vyznačí v permiso de circulación a vůz ze španělského rejstříku vypadne. Kupující si vezme permiso a technický průkaz a nechá vůz zaregistrovat ve své zemi. Zda se v tomto případě platí daň z převodu, si vyjasníte předem u daňové správy regionu — tato otázka patří před podání ruky.

Ve smlouvě pak výslovně stojí, že prodávající žádá o baja, do kdy, a že vám předá doklad. Pro cestu přes hranici existují španělské přechodné značky, jejichž podmínky sdělí Jefatura; často je jednodušší přívěs nebo přepravní značka z vaší země, pokud se vydává pro vůz v zahraničí.

Především ale: zeptejte se před koupí vlastního registračního úřadu, které španělské doklady chce vidět. Evropské prohlášení o shodě (COC list) k nim téměř vždy patří. Chybí-li, lze ho dodatečně objednat u výrobce — jen ne v den, kdy s vozem stojíte před úřadem.